Termín fuč a kandidát v nedohlednu. Od dob Miloše Zemana se ČSSD nachází v permanentní personální krizi. Je to i důsledek Milošovy politiky, že nenechal nikoho vedle sebe vyrůst natolik, aby byl jeho důstojným nástupcem. Čím více času uběhlo Miloš na Vysočině objímá stromy, tím větším personálním úpadkem ČSSD prochází.
Každý další nástupce je horší toho předchozího. Současný předseda ještě neskončil a už se na jeho místo tlačí osoba, která je zase o něco politicky horší a trapnější - David Rath. ČSSD potřebuje reformaci a modernizaci, ale se starým vedením to zkrátka nepůjde (viz jeden z mých předchozích článků). S touto permanentní kádrovou krizí jde ruku v ruce i volba prezidenta.
Minulou volbu nám ČSSD naservírovala vnitřní boj, kdy protizemanovské křídlo zvítězilo, ale nebylo schopno postavit jako kandidáta nikoho, kdo by tento úřad mohl zastávat. Podobenství by se dalo najít v Orwellově "Farmě zvířat". Stejně jako před čtyřmi lety ani teď není ČSSD schopna postavit skutečně vážného kandidáta na prezidentský stolec.
Jirka má jasno. Nesmí to být Klaus a on se přeci zařekl, že udělá všechno pro to, aby Klaus už prezidentem nebyl. Nastalo tedy hledání Antiklause společně s lidovci a Zelenými. Jména se zatím střídají jak apoštolové na staroměstském orloji, ale oficiálně nebylo představeno žádné. Jako první se vynořil z propadla Jiří Dienstbier. Ten se však stačil během týdne natolik zesměšnit, že jej Jirka zase potichu odložil. Pak se objevilo jméno Josefa Zieleniece. Jeho ochota kandidovat netrvala ani 24 hodin.
Pak zase padlo jméno ekonoma Švejnara, ale ten české socdem nejde pod vousy protože schvaluje vládní reformy a navíc je to člověk, který vidí do financí. Takový člověk se ČSSD nehodí, protože pokud by se znovu dostala k moci až moc by jí koukal pod prsty. Nejnověji se objevilo jméno akademika Václava Pačese. Jenže to by Jirka musel překousnout, že genetik Pačes je pro radar, pro reformy, proti zadlužování a dokonce i proti knihovně ze žlutozeleného slizu.
Lidovci opět vytáhli jako možného kandidáta svého oblíbeného "Medvídka Pú", Petra Pitharta. Vše ale závisí na tom, koho si bude přát Jirka. Lidový dům by měl nejraději na Hradě figurku, která mu půjde ve všem na ruku, bude zastávat stejně přelétavé názory podle aktuální průzkumu veřejného mínění, která nebude mít ekonomické znalosti a která především bude vyhovovat jak komunistům tak polokomunistům.
Jirka se nechal slyšet, že pokud nenajde společného kandidáta s lidovci a Zelenými, postaví společného kandidáta levice (rozuměj komunisté s polokomunisty). Z mého pohledu to vypadá tak, že se Jirka dohodnout nechce. Je ve své podstatě silný jen slovně, ale jinak je velkým zbabělcem, který z přímého boje raději utíká. To samé udělal Jirka před volbami, kdy utekl před soubojem s Mirkem do ústeckého kraje, kde nakonec zvítězil jen díky autobusům s voliči.
Jirka chce být prezidentem. Protože ale ví, že na souboj s hradním Vaškem nemá, chce raději počkat na další volby v roce 2013, kdy už roznesení na kopytech nebude tak jisté. Všichni teď očekávají, jaké jméno vytáhne Jirka z klobouku iluzionisty. Jako bych to viděl. Šátek na klobouku se nadouvá a nabírá tvar koule. Jirka šátek strhává a pod šátkem - velké kulové.