Nejsem architekt, tudíž můj komentář a polemika nebudou pohledem zasvěcenou osobou. Autorka, paní Lenka Kučerová psala o Pankráci jejího(?) dětství a vzpomínala na širé pláně, které jsou dnes zaplněny sídlištěm. Vraťme se 100 let zpátky.

Píše se rok 1907. Praha, stejně jako země koruny české jsou součástí Rakouska-Uherska. Svět teprve čeká na svůj první vážný konflikt. Praha je v té době pouze v oblasti Hradčan, Malé Strany Starého a Nového Města, Josefova, Vyšehradu, Holešovic a Libně. Čtvrti, které jsou dnes brány jako oblast širšího centra, například Vinohrady, Smíchov, Nusle nebo Vršovice jsou pražským předměstím.

O dvacet let později v době mezi dvěm světovými válkami se už Praha rozprostírá na podstatně větším území. Mezi pražské obce se už mohou řadit jako hraniční čtvrti Liboc, Jinonice, Malá Chuchle, Krč, Hostivař, Hloubětín, Střížkov a Bohnice. K poslednímu velkému rozšíření dochází v roce 1977 kdy Praha dostává současnou podobu.

Sto let znamenal pro naši metropoli ohromný rozmach nejen územní, ale i ekonomický. Z Prahy se stalo město s více než milionem obyvatel a je vcelku jasné, že současné příměstské obce jednoho dne budou rozrůstajícím se městem asimilovány. Pokrok zkrátka nelze zastavit.

Paní Kučerová si postěžovala, že na Pankráci vyrostou příšery, které budou kazit výhled na horizont z pražského Hradu. Stometrové mrakodrapy jsou paradoxně vcelku malé. Horizont přeci nemusí být jedolitá čára, ale může být i členitý. Právě Pankrác mi přijde jako příhodné místo pro podobnou architekturu. Jednak už zde několik výškových budov stojí a v neposlední řadě, Pankrác není centrum, ale má s centrem dobré spojení.

Pokud budou budovy architektonicky zajímavé, a je zcela jedno, že budou ze sklooceli, určitě se mohou stát místem, kam se turisté zajedou podívat a architektonické zvláštnosti si vyfotografovat. Kdo dnes z turistů na Pankrác zavítá? Snad jedině ti, kteří jsou zde ubytovaní. Praha je dynamické město, které se stále rozvíjí a nemůže zůstat ve stejné podobě jako před sto lety.

Mají-li někde vzniknout "obludy" novodobé architektury, pak je vhodné vytvořit pro tyto budovy alternativní centrum. Jak totiž působí novostavby v centru je nabíledni. Povětšinou jako pěst na oko. Stačí si vzpomenout na Novou scénu Národního divadla vytvořenou z obrazovek, nebo prosklené průčelí s ocelovým mřížovím pasáže Myslbek. Tančící dům překvapivě mezi ostatní domy zapadl, ale dle mého názoru naprosto nevhodné hliníkové rámy oken dojem silně kazí.

Paní Kučerová si do titulku dala jméno českého architekta-designera pana Kaplického, ačkoli ve svém článku o něm nenapsala ani čárku. Právě Kaplického chrchel, který má vyrůst v těsné blízkosti Hradčan a který bude podle modelu pravděpodobně dosahovat výšky okolo 40 až 50 metrů je i přes výběr mezinárodní poroty názornou ukázkou, že takovéto stavby nemají v centru vůbec vyrůstat. Místo pro takovou budovu by mohlo být právě na Pankráci, kde by mohla být zajímavou změnou - přechodem mezi sídlištěm a mrakodrapy. Nicméně Kaplického výtvor se mi ani trochu nelíbí a nesedám si z něj na zadek.

Kontroverzní chrchel je tedy oficiálně vítanou změnou, která určitě zaujme svým sousedstvím s českým klenotem architektury, tak hojně vyhledávaným turisty. Mrakodrapy, které jsou od centra vzdáleny-nevzdáleny několik kilometrů jsou vážným narušením charakteru města, kvůli kterému se odpůrci obrací na UNESCO. Nepřijde vám to absurdní?