Standa opustil premiérský post stejně rychle, jak se na něj dostal. Po prohraných Eurovolbách hledala ČSSD náhradu za knihomola Vláďu a našla jej ve svém korunním princi a králi tajných policejních týmů. Brzy po jeho nástupu do Strakovky se ale provalila aféra s luxusním bytem s bazénem, především absolutně nepochopitelné manévry s vysvětlováním a několik verzí, které padaly nejen ze Standy, ale i z Lidového domu. A tak se od milionu převáženého v igelitce přes hranice posléze vyklubal nemajetný strýc Vik, milovník zvířátek Rod a nakonec pravičák Simkanič, který spálil papír, jenž byl označen jako pravá směnka.
Celé premiérování Standy provázela kampaň ve které neznalým turistům - našinec pochopitelně věděl o koho se jedná - vysvětloval, že je sociální demokrat. Bohužel, jim to ale předkládal pouze v češtině, takže fotekchtiví Japonci z toho neměli ten správný požitek. Stejně jako Japonci nemohli pochopit, co je směšného na tom, pokud někdo použije frázi "myslím to upřímně" anebo "Je to křišťálově čisté".
Standa zůstal nepochopen, když si v době svého kralování na ministerstvu vnitra zřídil minimálně dva policejní týmy, o jejichž existenci věděl jen on sám a zrovna tak jen on sám byl informován o jejich činnosti. Ani přátelství s "bordelmamá" Barkovou nebylo pochopeno správně, natož dřívější noční telefonáty Standy mašinfíry a jeho kamaráda Jardy podrždeštníka téže dámě postižené záplavami na kopci, kam voda nedosáhla.
A co horšího, lidé ani neuvěřili, že Standova Šárka si dokáže podomním prodejem výrobků AmWay vydělat víc, než činí premiérský plat. Zlí a neschopní prodejci týchž výrobků tvrdili, že na to, aby mohla Šárka tolik peněz vydělat, musel by mít pracovní den minimálně šedesát hodin a pracovní měsíc alespoň sto dní, ale to zle podcenili schopnosti bývalé prodavačky v parlamentním bufetu, která po večerech studovala základy multi level marketinku.
Standa se nesetkal s pochopením u veřejnosti ani tehdy, když jel do práce a jeho řidič se svévolně snažil napodobit hlavní hrdinku z filmu Nebezpečná rychlost. Aby navodil tu správnou atmosféru, tak dokonce nepoužil ani majáček.
Nakonec Standa odešel z politiky zhrzen a nepochopen a začal svou právnickou kariéru, když studium na plzeňské právní fakultě absolvoval během několika málo návštěv. Opět se ozvaly zlé jazyky, které kritizovaly holý fakt, že při povodních jako jediná padla za oběť rozbouřenému živlu jen Standova diplomka. Nyní je toto mimino, jak mu bylo v politice přezdíváno, po krátkém extempore ve funkci odborníka Lidového domu přes bezpečnostní otázky, vzýváno socialistickými šamany zpět. Dva roky mimo politiku ale Standovi zjevně prospěly, protože zmoudřel.
Nehrne se rychle zpět, ale svůj návrat nevylučuje. Možná čeká na příhodný okamžik, aby se mohl zjevit jako zachránce české socdem. Tento záchranářský syndrom provází Lidový dům již od dob Zemana, ale s každým novým předsedou klesá ČSSD do stále většího marasmu. ČSSD totiž nemá vizi, za kterou by šla a mám tím opravdu vizi, nikoli bezduché plácání o záchraně spodních deseti milonů, když se snažím profitovat z jejich peněženek. ČSSD potřebuje mít v čele silného vůdce, kterého ne a ne najít, zatímco ODS jde za myšlenkou a ideou, přičemž osoba předsedy není až tak důležitá. Až to ČSSD pochopí, stane se z ní moderní levicová strana, která nebude dělat ostudu anebo vzbuzovat smích svou upocenou snahou po státní kase a bezedných korýtkách.